Ve třiceti máme obvykle docela dobré podmínky pro to, abychom pleti dali stimulační signál.
Fibroblasty – buňky, které v dermis vytvářejí kolagen, elastin a další složky extracelulární matrix – jsou stále relativně aktivní a jejich prostředí je jiné než o dvacet let později.
S přibývajícím věkem se ale nemění pouze množství kolagenu.
Mění se i buňky, které ho mají vytvářet, a prostředí, ve kterém pracují.
A právě tady podle mě začíná rozdíl mezi anti-age ve 30 a v 50.
Nestačí říct pleti: vyráběj víc kolagenu
Velká část moderních anti-age metod funguje právě na principu stimulace.
Vytvoříme určitý podnět a očekáváme, že pleť odpoví regeneračními procesy a mimo jiné novotvorbou kolagenu.
Jenže s věkem klesá aktivita fibroblastů, mění se extracelulární matrix a přibývají senescentní buňky. Prostředí, ve kterém má regenerace probíhat, tedy není stejné jako ve třiceti.
A proto u zralejší pleti nechci začít otázkou:
Jak ji můžeme stimulovat ještě víc?
Mnohem víc mě zajímá:
V jaké kondici jsou buňky, po kterých chceme, aby na tuto stimulaci odpověděly?
A tady přichází regenerace
Regenerace pro mě není „jemnější anti-age“ pro ženy, které nechtějí intenzivní procedury.
Je to součást strategie.
Nejdřív chceme vytvořit co nejlepší podmínky pro fungování pleti a teprve potom přidat cílenou biostimulaci.
Protože naším cílem není pleť neustále nutit k většímu výkonu.
Chceme, aby na podnět dokázala co nejlépe odpovědět.
A právě proto podle mě nemůže anti-age v 50 vypadat stejně jako anti-age ve 30.
Nejde jen o to vyrobit více kolagenu.
Nejdřív se musíme zajímat o toho, kdo ho má vyrobit.